Jdi na obsah Jdi na menu
 


Machu Picchu

6. 5. 2008

MACHU PICCHU

Za poslední útočiště Inků je považováno krásné město vysoko v Andách. Jak bylo postaveno a proč? Jaký byl účel posvátného kamene zvaného Intihuatana? Proč bylo město tak náhle opuštěno a po jeho obyvatelích zůstalo tak málo stop?



Když krátce po roce 1530 přišel Gonzalo Pizarro s malým španělským vojskem do Peru, musel být překvapen, jak snadno dobyli zemi. Vládnoucí incká říše byla vážně oslabena občanskou válkou a její pěšáci nemohli soupeřit se španělskou kavalerií. Roku 1536 poražený vladař Inků Manco Capac uprchl ze svého sídla v Cuzcu a založil další město nazvané Vilcabamba, kde jeho incká dynastie přežila ještě dalších 36 let.
Hiram Bingham z Yaleské univerzity přišel do Peru v roce 1911, aby nalezl Vilcabambu a určil polohu Inkova posledního útočiště. Za základnu si zvolil Cuzco a prozkoumával okolní venkov. Po několika dnech chození po březích řeky Urubamby potkal vesničana, který se nabídl, že mu ukáže jekési zříceniny na vrcholku nedaleké hory, kterou nazýval Machu Picchu čili "starý vrchol". Namáhavé lezení hustou džunglí a přes křehké mosty zavěšené na lanech přivedlo Binghamovu partu k místu, které je dnes známo jako Královská hrobka. Navzdory husté vegetaci, která je pokrývala, uvědomil si Bingham, že to není obyčejná zřícenina. Ohromily ho zdi z čisté bílé žuly. Napsal: "Matně jsem si začal uvědomovat, že tato teď a přilehlý polokruhový chrám nad jeskyní jsou stejně krásné jako ty nejkrásnější kamenická díla na světě... Málem mi to vzalo dech. Co to mohlo být za místo?"
Uvěřil, že je to Vilcabamba, a v příštím roce zorganizoval expedici, aby vykácela stromy a památky očistila. Tak byla modernímu světu odhalena bájná citadela Machu Picchu. Ale nebyla to Vilcabamba, protože španělské doklady, které se od té doby objevily, naznačují, že město leželo opačným směrem od Cuzca. Dodnes se badatelé nashodli, kde přesně bylo

Město a jeho lid
Jediné z rozhledny na vrcholkublízkého kopce Intipunku se může návštěvník uvědomit plný rozsah kolosálního pojetí Machu Picchu. Citadela je úžasné dílo - v městském plánování, civilním stavitelství, architektuře i kamenictví. Kdo vybudoval tuto kamennou symfonii, tento obrovský komplex budov postavený tak dokonale, že ani pět století neúprosného sevření peruánské džungle je nedokázalo připravit o víc než jen jejich došky a rákosové střechy? Architektonické formy jsou neomylně typické pro Inky, ale dál už je původ města zahalen v tajemství stejně husté jako mlha, která časně zrána krouží kolem této skalní pevnosti. Zdá se, jaky by se z podivně nahnutých dveřních sloupů měl každou chvíli vynořit ozdobený incký válečník ve zlaté zbroji.
Záhadní Inkové naznali ani kolo ani psaný jazyk, ale vytvořili říši, která se táhla po mocných andských výšinách do dálky 3680 km. Čím bylo toho jejich město, dřepící na skalnatém výchozu ve výšce 2300 metrů na východních svazích And 112 km severozápadně od Cuzca? Slovo "město" není zrovna přesné, neboť na těchto kamenných terasách a schodištích nezněl nikdy ruch všedního života lidí spěchajících za svými každodenními záležitostmi. Machu Picchu bylo komplexem chrámů, paláců a observatoří a domovem inckých vládnoucích tříd. Na západní straně města je posvátný kámen Intihuatana, jehož jmého značí "opěrný sloup slunce" - malá zploštělá pyramida s velkými kamennými "slunečními hodinami" nahoře, vytesanými z přírodní skály v točitý tvar veliké krásy. Odtud prováděli velekněží pozorování a výpočty, umožňující jim zmapovat oblohu; tato znalost jim dávala jak náboženskou autoritu, tak dočasnou moc. Předpovídání podnebí a v důsledku toho i úrody se provádělo zkoumáním vnitřností obětovaných lam.
Citadela sedí na skalnaté horské terase s obrovskými srázy po obou stranách a nabízí skvělou přírodní obranu i výtečný rozhled po úzkém údolí Urubamby, kterým by se museli projít nepřátelé, aby dosáhli hlavního města Cuzca. Ať už byla duchovní hodnota místa jakákoli, nebyla zanedbána ani strategická stránka - což se dalo očekávat od národa, který vytvořil říši rozměrů impéria Julia Ceasara.
Zatímco se tu mohly konat v dobách katastrof i lidské oběti, Inkové se jistě věnovali také jiným praktikám, které nám podle moderních měřítek připadají neméně bizardní. Například u vysoko postavených žen se prováděla - patrně ve jménu módy - deformace lebky. Hlava dítěte byla hned po narození ovázána řemeny a destičkami, které zůstaly na místě, dokud nebyla lebka na konci dospívání plně zformovaná. To už byla prodloužená dopředu i dozadu do skutečně znepokojivého stupně. Tato podivná praxe snad nutila k ještě podivnějším trepanaci, při níž byly rituálními noži zvanými tumis vyřezávány docela velké části lebeční kosti.

Pád Machu Picchu
Hiram Bingham nalezl mnoho předmětů z kamene, bronzu, keramiky a obsidiánu, ale žádné zlato ani stříbro. Měly by tu být bájné poklady těchto kovů, srovnatelné s množstvím nalezeným ve Slunečním chrámu v Cuzcu, kde i zahrada obsahovala zlaté reprodukce kukuřice a jiných rostlin. Je nepravděpodobné, že by zlato a stříbro ukradli Španělé, protože ti, jak se zdá, Machu Picchu nikdy neobjevili. Vždycky se dali velkou námahu s tím, aby navštívili každou obývanou osadu v Peru a podrobně ji zaznamenali, než ji připravili o všechno, ce stálo za odnesení. Ale o Machu Picchu není ve španělských kronikách ani sebemenší zmínka. Peruánský věděc Dr. Victor Angles VErgas se domnívá, že město bylo opuštěno už ke konci 15. století, tedy ještě než přišli Španělé. Čím to bylo způsobeno, je jednou z největších záhad obklopujícíh toho posvátné místo.
Války mezi rivalskými inckými kmeny byly běžné a krvavé a často končily vyvražděním celých komunit. Když například incký vládce Wayna Capac porazil kmen Caranque, nařídil všechny jeho zbylé příslušníky popravit. Obyvatelé Machu Picchu mohl docela dobře potkat podobný osud. Jinou možností je, že některý kněz znesvětil jednu z posvátných Panen slunce zvaných ajlly. Garcilaso de Vega, syn Španěla a incké princezny, napsal obšírný komentář o zvycích Inků. Podle něho byl nejen každý, kdo byl shledán vinným ze sexuálního zneužití ajlly, sám poraven, ale také "sluhové, příbuzní, sousedé, obyvatelé téhož města a jejich dobytek byli všichni zabiti. Nikdo nezůstal... Místo bylo prokleto a exkomunikováno, aby je nikdo nemohl nalézt - ani zvířata." Byl tohle osud obyvatel Machu Picchu?
Epidemie tu byly běžné i v moderních dobách - ve čtyřicátých letech dvacátého století zdecimovala obyvatelstvo jedné oblasto nedaleko Machu Picchu malárie. A kostra zámožné ženy, nalezená Hiramem Binghamem, ukázala, že měla syfilis, a je nepravděpodobné, že by tak na tom byla sama. Možná že město bylo postiženo epidemií tak strašnou, že bylo úřady natrvalo uzavřeno. Moderní vědecké prozkoumání metodami, jako jsou rentgenové paprsky, jež byly pro Binghama nedostupné, může přinést objasnění; jinak zůstane možná náhlá depopulace Machu Picchu navždy hádankou.

Výstavba posvátného města
Nejvíc fascinuje dnešního návštěvníka velkolepost kamenické práce. Inkové neměli žádná tažná zvířata, a přece vztyčili masivní zdivo zrobené z kamenů o váze mnoha tun, které dodnes zapadají do sebe tak dokonale, že nikde ve spojích nelze zasunout do spár ani střenku nože.
Jednou z charakteristik inckého zednictví je způsob, jak je kámen otesán do mnoha ploch, které dokonale zapadají jedna do druhé bez použití malty a tvoří jakousi trojrozměrnou skládačku. Taková metoda značně zvyšuje stabilitu zdí; té bylo zapotřebí, aby zdi odolaly častým zemětřesením, která postihují Andy. V Cuzcu je v dochované incké zdi slavný kámen o dvanácti úhlech mezi stranami. V Torontoy, jednom z menších míst shluknutých kolem Machu Picchu, je dokonce kámen o 40 takových úhlech.
Jak dosáhli Inkové této nepřekonané úrovně v kamenickozednikém řemesle? Problém pracovních sil byl řešen tak, že do práce byli nasazováni všichni zdatní muži ze zajatých kmenů. Tak například blízký chrámový komplex v Ollantaytambu postavili indiáni z kmene Kolla z pobřeží jezera Titicaca. Ale jak otesávali Inkové trvdou žulu do velkolepě dlouhých a přímých linií? I když byli Inkové mimořádně obratní, ve slévání a tavení měkkých kovů - vyráběli vykládané předměty a cloisonné ze zlata, stříbra, mědi a bronzu - nikdy nepřišli na to, jak vyrábět železné nástroje.
Nikdy se tu nenašly žádné artefakty dostatečně tvrdé pro zpracování tak nepoddajného kamene. Inkové prostě neměli pro takové tesání technologii, a přece je zvládli. To je další ze záhad, které nám předkládá tento tajemný národ. Bylo navrženo mnoho vysvětlení. Průvodce v Sacsayhuamanu nedaleko Cuzca tvrdí, že se to provádělo úlomky meteoritního hematitu. Je-li to pravda, musely Andy zažít úplné bombardování meteority, neboť hematit předělaný na nástroje by dlouho nevydržel, ale vidět tu můžeme výsledky milionů hodin lidské práce.
Známější teorií je použití laserové technologie návštěvníky z kosmu, někdy uváděné jako vysvětlení kvality kamenické práce. Tato teorie, která upírá Inkům schopnosti provést dílo sami, je založena na hluboce zakořeněném moderním předpokladu, že 20.století představuje vrchol toho, čeho lidstvo dosáhlo. Tento světový názor se snou prostou sérií příčin a následků ovšem pomohl potříř nemoce a obepnout zeměkouli. Může však znamenat, že lidstvo ztratilo určité síly dostupné starověkým národům. Druidští zasvěcenci prý dovedli létat, cestovat v čase a ovládat počasí. Používali snad inčtí šamanští kněží okultních sil, aby postalili a vytvořili z nezkorné skály Machu Picchu? Odpověď se možná nikdy nedozvíme

 

 

 

Obrazek

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář